Slovo pro tento den: Neděle 7. října

Mk 10, 2–16 ● Ez D 699

Tu přišli farizeové a zkoušeli ho: ptali se ho, je-li muži dovoleno propustit manželku. Odpověděl jim: „Co vám ustanovil Mojžíš?“ Řekli: „Mojžíš dovolil napsat rozlukový lístek a propustit.“ Ježíš jim řekl: „Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal toto ustanovení. Od počátku stvoření ‚Bůh učinil člověka jako muže a ženu; proto opustí muž svého otce i matku a připojí se ke své manželce, a budou ti dva jedno tělo‘; takže již nejsou dva, ale jeden. A proto, co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!“

[Mk 10, 2–9]

Někdy je třeba odhodit to, co tu vždycky bylo, nějakou tu slovutnou tradici, abychom pravdivě zachytili Boží záměr. Mojžíš sice dovolil, ale Bůh učinil a spojil.

Obraz muže a ženy mi tu připomíná puzzle, přesně do sebe zapadající skládačku. Muž i žena opouštějí svou původní rodinu, aby spolu vytvořili obraz, který už bude vždycky něco postrádat, pokud se jedna z částí ztratí. Nelze ji jednoduše nahradit. Zároveň mě napadá, že když člověk tyto puzzle skládá, musí se dívat, jestli to do sebe zapadá, jestli to dává smysl. Pro tvrdost (možná i natvrdlost) našeho srdce troskotají vztahy. Někdy proto, že jsme neviděli, že manžele spojil Bůh, jindy proto, že jsme neviděli, že je Bůh vůbec spojit nechtěl. Bůh přece není garantem jakýchkoliv lidských rozhodnutí.

Být s druhým jedno tělo je odvážné a náročné rozhodnutí. Potřebujeme k tomu Boží přítomnost a otázku po jeho záměrech s námi a našimi vztahy.

Bože, být s druhým je krása. A taky síla. A někdy taky bolest. Díky, že jsi mi vždycky věrný, a tak mi dáváš sílu a odvahu k věrnosti. Amen

Marta Sedláčková