Slovo pro tento den: Neděle 6. ledna

Řekl jsem: „Nebudu je připomínat, už nebudu v jeho jménu mluvit,“ avšak je v mém srdci jak hořící oheň.

Jr 20, 9a

Běda mně, kdybych nekázal!

1 K 9, 16b

Boží slovo, o kterém tu Jeremiáš mluví, není vždycky útěchou a radostí srdce, jak prorok vyznává jinde. Někdy na člověka těžce dolehne, sevře. Někdy člověka vykolejí a rozkolísá. Dostihne a oslabí, zachvátí a sežehne. A to i člověka Božího, poslušného, věrného! Není totiž slovem lidským, nezrodilo se v naší hlavě, nýbrž Bůh ho poslal, aby konalo jeho vlastní dílo. A tak i křesťan někdy Božímu slovu uhýbá, protože bolí, protože soudí, protože proniká jako meč až na rozhraní ducha a duše. I věřící před ním někdy zavírá uši, aby mu nemusel naslouchat, a zavírá ústa, aby o něm nemusel mluvit. Ale Boží slovo má své cesty a své způsoby, svou vlastní sílu. A i když člověk někdy už nemůže, ono v nás přece koná své dílo.

Pane, děkuji, že to se mnou nevzdáváš, prosím, ať tvé slovo ve mně nevyhasne. Amen.

David Beňa (CB)