
„Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ [L 7, 22b–23]
Víra a pochybnosti, to patří dohromady, a patří to dohromady i u Jana Křtitele. Víra bez pochybností, bez zaváhání, to už má blíž k jistotě. Asi každý chvíle nejistoty a pochybností známe, někdo možná jen na chvíli, docela málo, někdo možná víc… Jan to neměl lehké, a navíc kázal soud, mluvil o lopatě, která má pročistit zrno a plevy spálit. A teď přichází Ježíš, který zachraňuje, uzdravuje, pomáhá… všem bez rozdílu, tak jak to tedy je? Jsi ten, který má přijít?
Ježíš odpovídá citátem z proroka Izajáše. Šest zaslíbení se plní, začíná něco nového, Jan se má podívat a porozumět, pochopit – a my s ním. Jan je podobný Mojžíšovi. Připravuje cestu, dojde až na samý kraj, ale dál už nemůže, čeká ho vězení. Sedmé zaslíbení o propuštění zajatých na svobodu Ježíš necituje. Mojžíš také došel jen na kraj země zaslíbené. Občas jsou potřeba lidé, kteří cestu druhým připraví. Díky za ně, bez nich bychom nemohli dál.
Pane, děkujeme za lidi posledních chvil, za lidi, kteří připravují cestu nám ostatním, za Mojžíše, Jana a mnoho ostatních, které to v průběhu dějin stálo život. Amen.
Dagmar Hrubantová