
2 S 11, 26–12, 13a ● Ez 500
David Nátanovi řekl: „Zhřešil jsem proti Hospodinu.“
[2 S 12, 13a ]
Jak snadno se dovedeme rozohnit nad tím, jak špatně se chovají druzí lidé! Vyčítáme politikům, že kradou a pletichaří. Vyčítáme mládeži, že je drzá a nedokáže pozdravit. Vyčítáme sousedům jejich neuspořádaný rodinný život…
Jednoho dne přišel za králem Davidem prorok Nátan a pověděl mu o hrozné věci. Jeden boháč v Davidově zemi připravil chudáka o jeho jedinou ovečku. Král David se velice rozzlobil. Vždyť byl přece král zbožný a spravedlivý. A vyřkl nad hříšníkem rozsudek: „Jako živ je Hospodin, ten muž, který tohle spáchal, je hoden smrti.“ Prorok Nátan mu však oznámil, že ten člověk je on sám – David.
Jak obtížné je pro každého z nás pokořit se a vyznat vlastní vinu. Ještě by nám to snad šlo, pokud se to týká nějaké obecné viny. Například vyznat „svou vinu nad bídou tohoto světa“. Ale máme-li přiznat, že kvůli nám něco konkrétního nefunguje a někdo konkrétní trpí, vyznáváme to jen se skřípěním zubů. A přitom říci podobně jako král David: „Zhřešil jsem proti Hospodinu,“ není žádná kapitulace. Takové vyznání vlastní viny naopak přináší možnost začít znovu.
Bože, náš Pane, děkujeme ti, že v tobě můžeme začínat vždy znovu. Prosíme tě, nevzpomínej na naše minulá provinění, ale veď nás svým Duchem cestou života. Amen
Jiří Palán