
Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid“. (L 7, 15–16)
A sedne, to jest, od hřiecha odpočine ten, ješto byl na duši mrtvý, a „počne mluviti,“ t. dieky vzdávaje Bohu a chválu. „A dá ho Kristus mateři jeho,“ to věz, navrátí k milosti a k obcování cierkvi svaté. (Postila, kázání na šestnáctou neděli po svaté Trojici)
Chlapec je živ! Posadil se a mluví. Zdánlivá maličkost, ale je to důležité, protože naše víra je založena na slyšení slova, a ne na vidění zázraků. Mistr Jan Hus v té řeči slyší díky a chválu Bohu. Jistě právem, protože co zde Ježíš vykonal, vede k vděčnosti a k chvále. To je také přiměřené vyznání. Ten, který byl mrtev a nyní žije, je vrácen matce. Hus zde vidí návrat do obecenství církve. Co by si také počal probuzený k životu, kdyby neměl kde žít? Chceme být takovou matkou, nebo snad základnou a domovem, těm, kdo přicházejí ze smrti do života? Žasneme nad tím, že Pán jedná mezi svými? Možná právě takovou podporu a svědectví naše současná společnost potřebuje.
Pane Bože, náš milý Otče, děkujeme ti a vzdáváme chválu, že navštěvuješ svůj lid a nabízíš plný život v tvém Duchu. Prosíme, povzbuzuj nás k ochotné pomoci všem, kdo tě hledají; nebo hledají společenství tvého lidu. Amen.
Martin Litomiský