Slovo pro tento den: Neděle 4. prosince

Ten, kdo nás spolu s vámi staví na pevný základ v Kristu a kdo si nás posvětil, je Bůh. On nám také vtiskl svou pečeť a do srdce nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil. (2 K 1, 21–22)

Kristus není tak trochu. Nic napůl. Stává se pevným základem života. Pro nás. A kdybychom nevěděli, jak se na ten základ dostaneme, pak vězme, že Bůh nás na něj postavil! Učinil vše potřebné, aby to bylo možné. A navíc nám dal svého Ducha jako závdavek toho, co nám připravil.

To je jedno krásné ujištění za druhým. To je taková krása, že se mohu směle vrhnout do života, i když slíznu nějakou ránu. Klidně mohu žít a pak i umřít. Vždyť už teď mi Bůh dává kus sebe, svého Ducha, svou sílu. A to je jen ochutnávka toho, co okusíme v plnosti. A nemusím to dobré od Boha škudlit jen pro sebe. Ba dokonce, nesmím! Jen ve vztahu k druhým se to rozvine do plné krásy.

Na nebesích totiž není nic lehčího, bezpečnějšího a příjemnějšího než milování Boha. Tohoto umění nejvýš užitečného, nejlepšího a nejkratší cestou vedoucího ke spáse si málo váží milovníci tohoto světa. (Betlemské poselství II, kázání na třináctou neděli po Trojici, 6. září 1411).

Bože, dávej nám svého Ducha! Dnes, zítra, pořád! Je mnohem lepší než ten náš, který už nás tolikrát zklamal. Amen.

Daniel Ženatý