Slovo pro tento den: Neděle 4. listopadu

Mk 12, 28–34 ● Ez 479

Přistoupil k němu jeden ze zákoníků, který slyšel jejich rozhovor a shledal, že jim dobře odpověděl. Zeptal se ho: „Které přikázání je první ze všech?“

[Mk 12, 28]

‚Pane faráři, hlavně je naučte to Desatero, ať ti mladí vědí, jak má žít slušný člověk.‘ Tak takovou a podobnou zakázku slyší čas od času každý farář. Dejme tomu, ale je tu pořád otázka: Točí se ta víra kolem přikázání, stojí jenom na nich, či je to ještě jinak?

Za tou zákonickou otázkou cítíme trochu moralismus. Ale i ten tam klidně může být, pokud tam ovšem nechybí to hlavní. Vztah k Bohu a vztah k bližnímu. Ale pozor, i z toho se dá udělat neživý, strnulý moralistický zákon, ze vztahu k Bohu, i ze vztahu k bližnímu. Jak z toho ven? Důležité je ono slovo „Miluj“. To není jen tak. Význam toho slova nelze na tomto místě vyčerpat. Ale jedno můžeme připomenout: Milovat znamená nechat vstoupit toho druhého (Boha i bližního) do svého života. A možná, že mi život obrátí, možná i vzhůru nohama, možná změní jeho směr, příchuť. Ale o to vlastně jde: nechat si Bohem i bližním život obrátit, převrátit, zamíchat.

Bože, milovat bližního může být povinnost. Ale my nechceme milovat ani tebe ani bližní z povinnosti. Dopomoz nám ke kristovské radosti z lásky k tobě i bližním. Amen

David Sedláček