Slovo pro tento den: Neděle 31. ledna

Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst. A říkali: „Což to není syn Josefův?“ [L 4, 21–22]

Opět tu máme předsudek. A opět se můžeme přesvědčit, co může způsobit. Ano, v tomto případě předsudek Ježíšových spoluobčanů z jeho rodného města zcela znemožnil, aby jim pomohl.

Předsudek je soud. Aby člověk mohl soudit druhé, potřebuje k tomu tvrdé srdce. Nebo alespoň postoj pýchy. Když člověk přichází o pýchu, tak to vždycky bolí.

Představa, že máme také tu moc zabránit Bohu, aby nás zachránil, mě často straší. Dávejme si jako církev velký pozor, abychom Bohu říkali, co může a na co už nemá. Čemu je ještě možné věřit. Ježíš nemohl učinit ani jeden mocný čin. Jako by mu naše nevíra svazovala ruce? Ano máme i tuto moc připravit se o potěšení a odpuštění.

Neodhánějme od sebe ani Ducha svatého, který přichází potěšit a vyhlásit milost nad našimi starostmi, namísto soudu, který čekáme.

Odpusť, Pane, že tě u nás doma nenecháme říkat ani dělat to, co bys chtěl. Prosíme tě za to, aby se to změnilo. Pane, přijď a neodcházej, zůstaň, mluv k nám. Chceme slyšet a rozumět i konat ve tvém jménu. Amen.

Petr Chlápek