Slovo pro tento den: Neděle 3. srpna

Ale královna Vašti se zdráhala přijít […]. Král se velice rozlítil a vzplanul hněvem. […] Ester neoznámila nic o svém lidu a svém původu […]. Král si Ester zamiloval nade všechny ženy […]. Na hlavu jí vložil královskou korunu a ustanovil ji královnou místo Vašti. [Est 1, 12; 2, 10a. 17a. c]

Dokonce i vlastní žena, která je navíc královnou velmoci, se musí podřizovat pánu země. Ten se nám však jeví spíše jako směšný „páníček“, když se potřebuje radit a vydává vyhlášky o tom, jak manželky mají poslouchat své manžely, aby neutrpěla jejich autorita. Bude takový muž novou královnu opravdu milovat? Možná je nám líto odvržené Vašti a právem se strachujeme o Ester, která má dokonce od začátku své tajemství. O její totožnosti se nic neví. Svým milým a skromným vystupováním si však mnohé získá. Zatím tohle stačí, aby připravovala cestu jinému. Věřící člověk nejednou bývá veden k trpělivosti, ať už jde o osobní intimní soužití nebo dokonce o budoucnost země. Ptáváme se, má-li sebezapírání a sebeodevzdání smysl. Třeba se teprve po mnoha letech projeví, že statečnost a služba jednoho člověka otevřela cestu k záchraně mnohým.

Bože, prosíme o pokorné a k službě nakloněné srdce. Amen.

Kateřina Roskovcová