Slovo pro tento den: Neděle 3. dubna

Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu dopuštěny nejsou.“ [J 20, 22–23]

Řekli jsme, že učedníci mají ve světě rozličné poslání. Přinášet uzdravení, zvěstovat slovo života, stavět se na stranu maličkých a utiskovaných, aktivně čelit zlu a lidem se zlými úmysly. Jenomže nic z toho by nebylo úplné bez toho nejhlavnějšího. Přinášet odpuštění. Jen kázat Slovo Boží nestačí. Jsou lidé zatíženi břemenem viny, kterým nestačí jen kázat, ale nabídnout odpuštění, poskytnout rozhřešení. Rozvázat je z jejich vin. Teprve tehdy přichází k slovu to pravé uzdravení, přichází spása.

Ježíš neposílá učedníky soudit. Tak jako on sám přece nepřišel, aby svět soudil, ale aby byl svět skrze něj spasen. Až se tají dech, když si uvědomíme, k čemu vzkříšený Pán církev zplnomocňuje a vysílá. Ale na druhou stranu se z toho stává soud tam, kde k odpuštění nemůže dojít. Buď ze strany příliš soudcovského postoje církve, což by byla zrada na evangeliu, či pro zatvrzelá srdce lidí, kteří odpuštění nechtějí, nevěří mu nebo mu nějak brání. Tam, kde nemůže přijít spása, záchrana a život skrze odpuštění, tam zůstává soud.

Pane. Ty jsi nás poslal nejen zvěstovat slovo života, ale přinášet také reálné odpuštění. Prosíme, uzdrav naše vztahy, ze kterých vycházíme. Amen.

David Sedláček