Slovo pro tento den: Neděle 29. července

2 S 11, 1–15 ● Sv 296

David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: „Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?“ David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal.

[2 S 11, 3–4a]

David byl na vrcholu moci. Rozprášil domácí opozici, panoval nad velkou a stabilní říší. A věděl, že to všechno není dáno samo sebou ani jen jeho schopnostmi, ale že mu sám Hospodin – Bůh žehná. A právě v té chvíli přichází náhlý a hluboký Davidův pád. Nikoliv mocenský, ale mravní. David těžce zhřeší. Nikoliv poprvé, ani naposledy, zato však pořádně. Vyspí se s ženou svého důstojníka Urijáše.

I my se možná někdy cítíme dobře a říkáme si, že to není samo sebou, že nám možná sám Bůh žehná. Není však takový pocit až příliš sebevědomý? Neměli bychom spíš vyznávat své viny?

Asi se nemusíme bít v prsa a říkat: „Bože, slituj se nade mnou,“ pokud jsme zrovna někoho neokradli, nezabili nebo s někým nezcizoložili. Ale když se takový pocit dostaví, je dobré vzdát Pánu Bohu díky, ale mít se také na pozoru. Protože v takové chvíli jsme vůči pokušení nejzranitelnější. „Ďábel je podvodník,“ zpívá se ve známé písni. Na někoho číhá v podobě pěkné ženy, koupající se na střeše domu, na jiného třeba jen v představě vlastní dokonalosti.

Bože, náš Pane, dej, ať ti za tvé dobrodiní vzdáváme díky každý den. A nevydej nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen

Jiří Palán