
A pověst o něm se rychle roznesla všude po celé galilejské krajině. [Mk 1, 28]
I my máme nad čím žasnout. Přece jsme se setkali s Boží mocí, zažili, jakou moc má evangelium o odpuštění, Boží lásce i vládě nad světem. Ale šíříme pověst o něm jako Ježíšovi posluchači tenkrát? O čem se dnes šíří pověsti? O zločinech a katastrofách, o růstu cen či nových nemocech. K těm docházelo i tehdy. Možná však my sami málo vyprávíme, co úžasného jsme zažili při slyšení slova Božího. Třeba by naši posluchači také žasli, kdybychom jim začali vykládat evangelium a zvát je ke Kristu. Byla by to pro ně větší pomoc než vykládat, co jsme slyšeli o jaké nemoci či krádeži či zázračné dietě. Možná se zbytečně bojíme, že je slovo Boží nebude zajímat. Živé a pravdivé zvěstování nikdy není zcela bez účinku, nenechává lidi v klidu; třeba vzbudí i odpor, když odhalí lidskou zlobu a hřích a všechny zlé sklony a vášně, kterými jsou lidé posedlí.
A tu je potřeba, abychom jasně vyřídili, že evangelium není zvěstí o odsouzení hříšníků, ale dobrou zprávou o někom, kdo nás přišel „zbavit od zlého“, a to tím, že nabízí odpuštění pro všechny. Taková zpráva nenudí. Odpuštění místo trestu nebo místo pomsty, to budí úžas vždycky. Stačí vzít slovo Boží vážně a nenechat si je pro sebe. Ono samo se pak už u svých posluchačů prosadí. A pověst o Ježíši Kristu se bude šířit krajinou jako tenkrát v Galileji, kde o něm vyprávěli všichni, kdo ho slyšeli.
Pane, dej, ať se v síle Ducha svatého i my stáváme svědky evangelia. Amen.
Jana Potočková