
Ž 34, 1–8 ● Ez 200
Dotázal jsem se Hospodina a odpověděl mi, vysvobodil mě od všeho, čeho jsem se lekal.
[Ž 34, 5]
Lekám a obávám se lecčeho. Některé obavy jsou docela konkrétní, ale proti těm se dá mnohé dělat. Zjišťuji, že když je můj strach i s jeho příčinou pojmenován, mohu proti němu bojovat. Některé obavy však téměř nelze vymýtit z hlavy. Je to obava z toho, co bude – především ve chvíli, kdy na to nemám téměř žádný vliv, ale události budou mít vliv na mne. Ať už jde o světové události nebo vztahy mých přátel.
Vysvobození se jmenuje důvěra v Hospodina. Není to knoflík, který zmáčknu, a za chvíli je všechno v pořádku. Neustále a znovu se musím překonávat, ba trochu nutit, odevzdat své starosti Bohu. Spolehnout se, že když se Boha dotazuji, pak mi odpovídá. Když se spoléhám, pak on jedná.
Evangelium dnešní neděle (Mk 10, 46–52) vypráví o slepém Bartimeovi. Když ho Ježíš zavolal, odhodil svůj plášť, vyskočil a přišel k němu. Plášť, který ho v noci zahříval, možná jediný majetek a jistota, nechal být, přestože nevěděl, zda ho pak poslepu najde nebo ho někdo mezitím ukradne. Spolehl se, uvěřil – a viděl.
Zkusme vzít za úzkost jak za kliku, a vejít (Jan Skácel).
Hospodine, rozšiřuj mé obzory, které se zúžily ve strachu a obavách. Dej mi naději a vysvobození. Dnes se chci na tebe zcela spolehnout. Amen
Marta Sedláčková