Slovo pro tento den: Neděle 28. listopadu

Také Josef, kterého apoštolové nazvali Barnabáš – to znamená ,syn útěchy‘ – levita původem z Kypru, měl pole, prodal je, peníze přinesl a položil před apoštoly. [Sk 4, 36–37]

Z anonymního zástupu těch, kdo uvěřili apoštolskému kázání, vystupuje osobnost levity Josefa Barnabáše. Je dokladem, že evangelium má moc zasáhnout každého. Barnabáš byl muž, který nezaváhal před radikálním činem. Prodal pole, které nejspíš bylo rodovým dědictvím, a peníze přinesl apoštolům, aby je rozdělili mezi potřebné.

Jeho jméno se znovu objevuje v souvislosti s příběhem Saula-Pavla, který se po svém obrácení a působení v Damašku vrátil do Jeruzaléma a chtěl se připojit k učedníkům. Všichni se ho však báli, ale Barnabáš se ho zastal. Vyprávěl apoštolům a starším o jeho obrácení a o jeho mocném kázání v Damašku. Tím napomohl, aby apoštolé Pavlovi uvěřili a přijali ho mezi sebe. Když došlo k velkému duchovnímu hnutí v Antiochii Syrské, apoštolé svěřili Barnabášovi úkol, aby zajistil mezi novými členy církve řád a kázeň. Barnabáš, „muž dobrý, plný Ducha svatého a víry“, si však uvědomoval, že na tento úkol sám nestačí, a proto bez žárlivosti povolal Pavla, aby mu v práci pomáhal. Odtud pak oba tyto muže církev v Antiochii vyslala na misijní cestu mezi pohany. Spolu s Pavlem se Barnabáš účastnil i církevního sněmu v Jeruzalémě, který potvrdil, že „spasení je z pouhé milosti Pána Ježíše“.

Stínem jeho služby byl spor a pak rozchod s Pavlem (Sk 15, 36nn). Neshodli se, zda je na druhé misijní cestě má provázet i Barnabášův bratranec Jan Marek, který je na té první opustil. A tak šel každý zvlášť. Barnabáš s Janem Markem odešli na Kypr, Pavel si vzal Silase, navštívil sbory v Malé Asii a pronikl až do Řecka. Tak se vlastně jejich misijní služba znásobila. Bůh i zlé obrací v dobré.

Díky, Pane, za všechny tvé laskavé, tiché a věrné služebníky. Amen.

Pavel Smetana