Slovo pro tento den: Neděle 27. dubna

A Ježíš zvolal mocným hlasem: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Po těch slovech skonal. Když setník viděl, co se stalo, velebil Boha a řekl: „Tento člověk byl vskutku spravedlivý.“ [L 23, 46–47]

Chvíli, kdy Ježíš na kříži umírá, vylíčili evangelisté různě. U Marka (Mk 15, 34) čteme, že Ježíš zvolal mocným hlasem: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Jako skutečný člověk, kterého potkalo něco tak zlého, vyslovil nám tolik známou otázku: Proč? I v té chvíli však zůstává v nejtěsnějším vztahu s Bohem, mluví s ním, volá k němu, podobně jako Jób. Neztratil víru v Boha ve smrti. Lukáš uvádí jako poslední Ježíšovo slovo modlitbu z žalmu: „otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha“ (Ž 31, 6). Obě svědectví se doplňují.

Smysl svého utrpení nechává Ježíš na svém otci, jemu se s důvěrou odevzdává. Ježíšovu smrt sledují i vojáci z popravčí čety, kteří v něm při jeho umírání poznávají Božího Syna. U Marka slyšíme jejich výrok, že Ježíš je opravdu Syn Boží, u Lukáše setník zvolá, že Ježíš byl vskutku spravedlivý (podle Iz 11, 5 odkaz na Mesiáše). Ježíšova smrt zapůsobila i na ty, kteří se přišli podívat na popravu. Tím, co viděli, byli tak dotčeni, že se na znamení úžasu a kajícnosti bili v prsa. Oni tomu dění nerozuměli, ale nás to vede ke kající lítosti nad tím, co všechno kvůli nám musel Boží Syn podstoupit proto, aby nám otevřel přístup k Pánu Bohu jako našemu otci.

Pane Ježíši, nemáme slov, abychom ti vyjádřili vděčnost za to, že jsi svůj život zmařil, abys nás zachránil. Amen.

Lubomír Kabíček