
Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí. [Př 27, 1]
I v českém jazyce zdomácnělo slovo z angličtiny: asertivní – důrazně vystupující, v protikladu k člověku nevýraznému a nejistému. A hned se otážeme: Jaký vlastně má být věřící křesťan? Výrazně vystupující až sebevědomý, nebo pokorný a tichý? Jednoduchá odpověď na takovou otázku není. Musíme říci: Jak kdy. Podle toho, o co jde. Na jedné stra ně máme doloženo, že Boží svědkové, vyřizující Boží záměry, byli důrazní až autoritativní! Viz Ježíšova kázání, ale také například jednání proroka Elijáše a krále Achaba (1 Kr 18, 18). Tak tvrdé poselství mocnáři by nedokázal vyřídit tichošlápek a pochybovač o sobě samém. – Ale co když jde o lidské záměry? Ty mají být dobře uváženy, případně široce zkonzultovány. Ale má se pamatovat i na to, že zítra všechno může být jinak. Nejsme pány zítřka a vůli Boží máme odlišovat od té své, jak to důsledně dělal apoštol: „Toto praví Pán, a ne já“ a zase „Toto pravím já, a ne Pán“ (1 K 7, 10 a 12).
Pane Ježíši, v tobě máme příklad tichosti, jaká je nám stále vzdálena, ale také autority, o niž se smíme opřít a s níž smíme sami vystupovat. Amen.
Ludvík Klobása