Slovo pro tento den: Neděle 26. srpna

J 6, 56–69 ● Ez D 622

„Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Jako mne poslal živý Otec a já mám život z Otce, tak i ten, kdo mne jí, bude mít život ze mne.“ […] Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: „To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?“

[J 6, 56–57.60]

Ježíš nabízí sebe. Symbolicky i reálně. Jako je vztah vznikajícího národa izraelského k Bohu symbolizován chlebem nekvašeným a manou, tak je nabízen nový vztah mezi Bohem a člověkem v Kristu. Jako je Ježíš reálně přítomen při hostině vysluhované kolem stolu jeho církve, tak bude reálně vzkříšen k novému životu ten, kdo toto pozvání přijímá.

Že to odporuje zdravému rozumu? Že realita je pouze to, co okoušíme poznatelně vlastními smysly? Že vzkříšení je biologicky nemožné, Kristova přítomnost vědecky neověřitelná? Kolik lidí se cítí pohoršeno. Symbolické vyjádření metaforou; krásné řeči… ty nikoho nepohoršují. Ale což vzít Kristova slova vážně, reálně se setkat se vzkříšeným? „Nad tím se urážíte? I vy chcete odejít?“ (J 6, 61b.67b)

Pane, ke komu bychom šli? Dnes je den tvého vzkříšení, den hostiny ve tvé církvi. Jako jsi svou nenadálou přítomností překvapoval své smutné a pochybující učedníky, překvapuj i nás. Buď nám hostitelem. Amen

Lukáš Pešout