Slovo pro tento den: Neděle 26. října

V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým: ženy svým mužům jako Pánu. [Ef 5, 21–22]

Když jsem byla mladá a nezadaná, tak mě tahle slova velice popuzovala. Později však, také vlivem přednášek profesora novozákonní teologie Petra Pokorného, jsem pochopila, že tu nejde o nadřízený a podřízený postoj, o omezování svobody ženy a nadřazenost práv muže, ale o vztah lásky mezi nimi, pro nějž apoštol užil křehkého obrazu vztahu Krista a církve. To slovo „podřízenost“ možná leckomu k lásce nepasuje. Jenže se jím dá docela dobře vyjádřit, o co tady jde. Ve slovu „podřízenost“ nám zaznívá poslušnost.

A poslušnost přece obnáší, že uznám autoritu. Tady se myslí autorita Boží: jsme poslušní vůči Bohu a vůči povolání, které jsme od něj dostali. A tahle poslušnost mě pak činí svobodnou vůči všem jiným autoritám. Mám svobodu vybrat si, rozhodnout se, že budu druhého respektovat, ale rozhodnu se pro to sama a s vědomím, že bych mohla jednat i jinak.

Začíná to právě v takovém konkrétním prostoru, jako je rodina, jako jsou vztahy mezi manžely. Proto je řečeno: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval…“ a „Žena ať má před mužem úctu“. Tady je krásně, jednoduše vyjádřeno, co drží manželství a rodinu pohromadě: láska a úcta. Tohle máme vnášet do společnosti, to patří ke křesťanskému životnímu stylu. Ne že by úcta a láska neexistovala i v takzvaně nevěřících rodinách. Ale právě víra, v níž prožíváme vztah ke Kristu a Krista k církvi jako vztah úcty a lásky, je v tom motivací a nezaměnitelnou pomocí.

Kriste, děkujeme, že v tobě máme blízkého Boha, který je nám zázemím i orientací na našich životních cestách i ve všech našich vztazích. Za to ti patří chvála a díky z celého srdce. Amen.

Anna Lavická