Slovo pro tento den: Neděle 25. listopadu

J 18, 33–37 ● Ez 420

Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas.

[J 18, 37b]

Pravda. Pravdu hledáme, toužíme po ní, někdy přímo prahneme po tom ji poznat a v ní žít. Pravdy se však také bojíme, někdy ji nechceme slyšet, někdy přímo souhlasíme, že vyslovení pravdy by přece mohlo druhého zatížit, a tak zvažujeme, jak se k věci postavit. Někdy je pravda ulehčením, jindy očistnou kůrou. Kde je mezi tím vším Ježíšovo svědectví pravdě?

Asi zrovna tak: Ježíšovo svědectví pravdě je někdy pozvednutím zemdleného z prachu a jindy otřesením našimi zdánlivými jistotami a všelijak už pokřivenými nebo uchýlenými hodnotami. Jako ruka, která nás umí pohladit, zvednout, ale také s námi zatřást.

Všichni pak máme jistotu, že jeho hlas můžeme slyšet. Být z pravdy přece znamená stát o ni a stát za ní. I tady se nás Janovo evangelium snaží vést k rozhodnutí. Mnohokrát v životě se musíme rozhodovat buď – anebo. Mnohokrát v životě dáme na něčí svědectví. Umíme to opravdově také ve víře? Umíme pravdě vyjít vstříc?

Pane Bože, díky, že o nás stojíš přes naši nerozhodnost a pochybnosti. Dej, ať tvé podání ruky neodmítáme. Kéž pravdu hájíme a v ní žijeme. Amen

Magdaléna Trgalová