Slovo pro tento den: Neděle 23. září

Jk 3, 13–18 ● Ez 477

Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže své skutky dobrým způsobem života, v tichosti, kterou dává moudrost. Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se moudrostí a nelžete proti pravdě. To přece není moudrost přicházející shůry, ale přízemní, živočišná, ďábelská.

[Jk 3, 13–15]

Jakub píše do křesťanského sboru. Jaká v tom sboru panuje situace? Jak ji nazveme? Blbou náladou, dusnou atmosférou? Stane se, že se lidé rozhádají napříč celým sborem. Hádat se mohou kvůli penězům nebo stavebním úpravám. Do tuhého jde, když někdo začne určovat, co je pravá a jediná zbožnost a víra a moudrost. A dělat to patřičně nahlas. A když začne ty „nepřizpůsobivé“ ze sboru vyhánět. A přidá k tomu patřičnou dávku výčitek a „spravedlivého“ rozhořčení.

Kdo se prokáže moudrým, ten bude ve sboru určovat dění. Bude rozhodovat, co je zbožné, co je víra, jak slavit bohoslužby, co je jedině správné a „naše“. A hlavně, všichni se musí přizpůsobit. Vždyť přece tady mluví moudrost sama! – Je to ještě moudrost? Je to pak v takovém sboru k vydržení?

Jakou moudrost nabízí Ježíš? „Kdo chce být prvním, buď ze všech poslední a služebník všech“ (Mk 9, 35b).

Hospodine, tobě svěřuji vše, co mě trápí i co mě zneklidňuje a uvádí v zlobu. Vzdal ode mě všechen můj hněv. Chci se před tebou ztišit, chci čekat na tvé slovo, abych se ve svém hněvu nedopustil ničeho zlého. Amen

David Sedláček