Slovo pro tento den: Neděle 22. června

V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. [Ef 2, 14a]

Díky Kristu je každý člověk usmířen s Bohem. Ti, co byli Bohu vzdálení a nevztahovala se na ně zaslíbení daná Božímu lidu, se v Kristu stali nově Bohu blízkými. Co to vlastně znamená, jak si to představit?

Apoštol to přibližuje pomocí obrazu zdi: Neprostupná stěna mezi lidmi. Ty patříš sem a on patří na druhou stranu. Jakási překážka v lidských myslích, která se tam pevně usadila a umožňuje člověku orientovat se v nebezpečném světě plném rozdílných lidí. A do toho apoštol řekne: Kristus zbořil tu zeď a učinil možným setkání lidí z obou stran zdi. Co bylo dvojí, to on spojil v jedno. To je konkrétní důsledek Kristova smíření – můžeme o sobě přemýšlet nově, bez té překážky, která lidi vzájemně odcizovala.

Všichni lidé jsou na prvním místě lidé smíření v Kristu, a pak teprve až lidé nejrůznějších podob, názorů a minulostí. V církvi se setkávají lidi z různých zázemí, různých povah i různých politických názorů. Vždycky mě znova fascinuje, že si vzájemně nenafackují, že se upřímně zdraví, a když na to přijde, jsou k sobě citliví. Někdy taky ne, ale častěji ano. Je to pro mě důkaz, že znají Krista a nechtějí znova stavět zdi, které jím byly osvobodivě odstraněny.

Pane Ježíši Kriste, chválíme tě za smíření, které jsi vybojoval proti silám zla, nenávisti, neporozumění – můžeme z tohoto tvého vítězství žít. Amen.

Tomáš Vítek