Slovo pro tento den: Neděle 21. září

O něco dál uviděl Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana; ti byli na lodi a spravovali sítě. Hned je povolal. A zanechali na lodi svého otce Zebedea s pomocníky a šli za ním. [Mk 1, 19–20]

Je to veliká čest, když Boží Syn přicházející zachránit svět si k sobě přibere učedníky. On by jistě dokázal provést všechno sám, nakonec v těch nejtěžších chvílích sám zůstal, a muselo to tak být. Ale předtím – na své záchranné pouti – si k sobě zve i nás, obyčejné lidi, abychom jej mohli při díle sledovat, učit se od něj, dát se jím potěšovat, mít radost z jeho blízkosti.

Těch prvních dvanáct zastupuje celý lid. To je jejich úloha. Nebyli u Ježíše proto, aby ho všelijak obskakovali; netvořili družinu, která by mu přidávala na významu či jej chránila. Nic takového Ježíš nepotřeboval. On z nich vychovával „rybáře lidí“, aby pokračovali v jeho díle, až tu on sám už nebude. Budou zachovávat jeho slova a předávat je dál. Budou vyprávět o jeho mocných činech, o jeho lásce a milosrdenství; třeba i v nebezpečí a ohrožení budou svědčit o tom, že on je skutečným Pánem a zachráncem od Boha poslaným.

Učedníci měli tu čest učit se tomu přímo u Ježíše. Ti nám to předali generacemi dalších následovníků, které si Ježíš ve všech dobách povolával. Ve své milosti stojí o to, abychom v jeho díle pro přicházející království Boží pokračovali.

A to „hned“! Tak jako Ježíš učedníky hned povolal a oni hned šli. To je překvapivé, skoro nelogické. Čekali bychom, že si je nejdřív dobře prohlédne, poučí je, než je vezme k sobě do služby. A právě tak učedníci by se mohli napřed vyptávat a pak rozmýšlet, zda půjdou. Ale i oni to činí hned. Ježíš spěchá, Pán Bůh spěchá. Ani my nemůžeme otálet, váhat. Proč? Protože se „naplnil čas a přiblížilo království Boží“. Proto je potřeba rychle jít a co nejvíce lidem to říci. Jako Pavel a další misionáři vyrazit do světa a kázat a svědčit o Ježíši Kristu.

Pane náš, děkujeme za církev, za své předky, kteří nám předali víru jako to nejvzácnější dědictví! Amen.

Jana Potočková