Slovo pro tento den: Neděle 21. února

Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, ale nechtěli jste! [Lk 13, 34]

Je dojemné pozorovat zrod života. Mají pravdu ti, kdo tvrdí, že ze stvoření lze odhalit část Božího působení, zjevení. Protože proč by zrovna mluvil Kristus o zavánějících a vysmívaných slepicích? Protože nám na Božím stvoření ukazuje něco ze svého evangelia. Protože i tahle v našich očích směšná zvířata jednají podle Božího řádu. Když kvočna vysedí svá oplodněná vejce, vodí několik týdnů svá kuřátka a ukazuje jim svět. Učí je, jak se mají chovat, jak se vyhnout nebezpečí, jak vyhledat úkryt a co mají žrát. Ukazuje jim celý jejich svět. Ta kuřátka nepoznají nic jiného, než jim ukáže jejich matka.

A o tom mluví Kristus Pán. Kolikrát nám chtěl ukázat celý svět, a my jsme z nějakého důvodu nechtěli. Celá tragická historie lidstva je historií odmítání Boha. Kdo chce ráj na Zemi, musí nejdříve přijmout Ráj na nebesích. Kdo chce přijmout Boha, musí nejdříve odmítnout ďábla. A přimknout se k němu pod Boží křídla jako jeho bezbranná kuřátka.

Kriste, Pane, chceme se pod tvá křídla nyní uchýlit. Ani nalevo, ani napravo, ale přímo pod křídla našeho nebeského Pána slibujeme přijíti. Pane, smiluj se nad námi hříšnými! Amen.

Jan Kupka