Slovo pro tento den: Neděle 21. října

Ž 104, 1–9.24.35c ● Ez D 613

Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.

[Ž 104,24]

Mnoho lidí dnes trpí nevděkem. „Mám nárok na…, mám právo na…, musím využít situace…“ slýchám. Nedovedou být vděčni za to, co pro život dostávají – prostor, potravu, světlo, práci, spánek… Nejsme také takoví?

Žalmista nezapomíná v modlitbě Hospodinu děkovat. Jak nesčetná jsou tvá díla! Kde by byla naše země, kde bychom byli my, nebýt tebe? Co by se stalo, kdybys zemi nesytil a ponechal všechno jen na člověku, který z ní víc bere, než dává? Mám v patrnosti, že tráva a rostliny nevyrostly zničehonic. A tuším, že není samo sebou, že člověk může ‚dobývat chléb‘ a že víno se rodí pro radost lidskému srdci. Dovede mě oblažit pomyšlení, že jsou zemští tvorové tak rozmanití… Když nemáme co jíst (v našich končinách výjimečně), když jsme něčím nebo někým omezováni, když se nemůžeme věnovat tomu, co nás baví, když náš život poznamená napětí, bolest nebo strach, tehdy si uvědomujeme, co pro nás tvé dary znamenají a jakou mají cenu.

Dokázat děkovat a naučit se dobrořečit, to člověka obohacuje a zušlechťuje. To člověka směruje. Kdo dovede děkovat, dovede také ocenit Boží dary. A kdo je dovede ocenit, ten je také umí užívat.

Hospodine, děkujeme ti. Za náš život. Děkujeme ti za všechny tvé dary, které obnovují tělo, povzbuzují mysl, probouzejí smysly, potěšují duši. A prosíme tě, nauč nás zacházet s nimi účelně. Amen

Markéta Slámová