Slovo pro tento den: Neděle 20. května

1 J 5, 9–13 ● Ez 152

Přijímáte-li svědectví lidí, oč větší je svědectví Boží; Boží svědectví je to, co pověděl o svém Synu.

[1 J 5, 9]

Ač se to možná nezdá, lidé jsou spíše důvěřiví. Snad právě proto, že máme rádi sami sebe, myslíme si i o druhých, že mají rádi nás, že to s námi myslí dobře. Pod tenkou slupkou ostražitosti se skrývá veliké očekávání a důvěra k lidem. Na tom je založen úspěch reklamy a různých demagogů, kteří lidskou důvěřivost dokážou využít a zneužít.

O to je pozoruhodnější, že o svou důvěru příliš nepřicházíme. Lidem důvěřujeme. A Bohu? Tam už je to horší. Vždyť dnes už i mnoho křesťanů tvrdí, že bible vlastně není slovo Boží, ale lidské svědectví. Právě takovým křesťanům píše Jan. Důvěřujete lidem? Lidem, kteří vás často podvádějí, zklamávají a matou? O to víc důvěřujte Bohu a jeho Slovu! Nesnažte se ho stáhnout na zem, z jeho Slova učinit jen radu, jak se k sobě navzájem hezky chovat. To bychom klamali sebe i druhé. Úhelný kámen našich životů a našeho zvěstování je Kristus, Boží Syn, skutečně Vzkříšený, jehož krev nás opravdu očišťuje od hříchu. To svědectví je důvěryhodné právě proto, že je ne-lidské, nám tak nepodobné.

Kdo by netoužil po věčném životě? A stačí tak málo, stačí jen uvěřit, stačí jen uvěřit Bohu.

Pane, jako společenství tvé krve a tvého těla tě prosíme: Dávej nám více víry, víry radostné i důstojné. Amen

Jan Kupka