Slovo pro tento den: Neděle 20. července

Jako zlatá jablka se stříbrnými ozdobami je vhodně pronesené slovo. [Př 25, 11]

Poměrně častá otázka, jestli se umělecký cit a vkus v dějinách vyvíjí, nebyla nikdy jednoznačně zodpovězena. Pokud jsme dostali příležitost vidět jen něco málo ze starověkých muzejních sbírek, museli jsme se přinejmenším podivit, jakou krásu dokázali (bez současných aparatur, nástrojů a technik) vytvořit výtvarníci dávno zašlých kultur. A takový malý úžas nad šperkařským výtvorem zřejmě inspiroval dávného autora naší myšlenky.

Jak to, že člověk na jedné straně dokáže třeba jen jediným slovem či činem všechno zpustošit (bylo by zcela namístě rozebrat tu kořeny bezohlednosti a vandalismu), a jak to, že někdo jiný už vhodným slovním vstupem dokáže věci rozjasnit a „znadějnit“? Je v tom snad osobní obdarování, nebo spíše výchova ke schopnosti usměrňovat a řídit? Vhodně promluvit nelze ovšem bez vnímání stavu věcí. Bez otevřených očí pro nouzi a potřeby bližních, bez ztotožnění se s nimi a bez soucitu. Ten jistě můžeme počátečně nemít, ale programově se otevřít Kristu a jeho pohledu na svět, to je přece cesta i k takovému myšlení i jednání.

Pane Ježíši Kriste, nepřestávej nás vést a vyučovat svému laskavému vnímání, ne pře stávej útočit na naši lhostejnost a otrlost. Amen.

Ludvík Klobása