Slovo pro tento den: Neděle 20. března

Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával jim se slovy: „Toto je mé tělo, které se za vás vydává. To čiňte na mou památku.“ A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ [L 22, 19–20]

Pán Ježíš vstoupil do dění Velikonoc. Jeden spojil všechno v sobě. Tu událost „kdysi“ s dneškem a vše otevírá času zítřka. Pán Ježíš se stal beránkem. Dlouho chodil s učedníky, vedl je a formoval. Stali se rodinou. Všichni patří k sobě.

A Ježíš je beránek. Ten, jenž se o velikonocích zabíjí. Jeden z rodiny. Nejbližší! Jeho tělo a krev přináší život druhým. To dávné „kdysi“, tehdy v Egyptě, se stává aktuálním „teď“ a „nyní“. Své tělo vydává za ty, kteří mu patří; které mu Bůh dal. Za všechny! Za ně se vydává. Jako tehdy v Egyptě. Jeho krev se prolévá jako znamení. Jako kdysi. Znamením smrti i života. Smrtí je vykoupen život druhých.

On je beránek. Vydává se těm, které miluje. Každému! A každý, kdo chce být milován, vstupuje do společenství lásky, přijímá jeho tělo a krev. Protože může. Přijímá Kristovo tělo a jeho krev. Protože je zván, aby miloval jako ten, který se vydal za všechny. Přijímá jeho oběť, znamení na svém srdci. Znamení, že mé srdce je vykoupeno.

Pane, chci tě přijímat vděčně. Chci být s tebou spolu s druhými. Amen.

David Sedláček