Slovo pro tento den: Neděle 19 srpna

J 6, 51–58 ● Ez 275

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm.

[J 6, 56]

Skutečně jíme Kristovo tělo a pijeme jeho krev. I když řekneme, že duchovně – Duch tělo vždy zahrnuje, člověk je tělesný a působení Ducha tak u něj má vždy tělesný dopad.

Je to hrozná řeč, jak poznamenali i mnozí Ježíšovi učedníci, kteří jej pak opustili. Ale hrozné je vlastně i to, že člověk vždy žije z něčí smrti. Kdo to unese, žije z masa, tedy ze smrti zvířat, slabý pak žije ze smrti rostlin (viz Ř 14, 2). Bůh to tak zařídil, aby člověk tak panoval nad přírodou, že stále dluží.

Kristus přišel, aby obnovil stvoření. A svou řečí neříká nic nového, je jasné, že každý žije ze smrti zvířat či rostlin.

A přece říká novou věc: Odhaluje nejhlubší kosmické tajemství, doposud skryté: „Mé tělo je pravý pokrm a má krev pravý nápoj.“ Tak bylo vše stvořeno, aby nám jednou Kristus byl tak blízko, že už to více nejde. Manželé, rodina, blízcí přátelé, ti se mohou dotknout či obejmout. Ale pořád je to jen dotek kůží či sliznic. Každý přece jen zůstává sám sebou, sám ve svém těle. Kristus je však ve svém těle a své krvi skrze Ducha svatého opravdu v nás.

Mocný Bože, děkujeme ti, že smíme vztáhnout ruku na jiné tvory a z toho být živi. Taková byla tvá vůle. Dej, ať jsme vděčni za tvou dobrotu a ať jsme hodni tvých svatých tajemství, ať jsme příbytkem tebe i tvého Syna, v Duchu svatém. Amen

Tomáš Pavelka