Slovo pro tento den: Neděle 19. října - Díkčinění

Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování. [Ef 4, 7]

Víra v Krista určitě znamená také ochotu něco snést, sílu něco vydržet. Ale nemáme zapomínat, že víra souvisí s vnitřním obdarováním. Každý z nás byl obdarován. Znáte určitě lidi, na nichž byla taková obdarování patrná. Lidi, třebaže „obyčejné“ a nevelkého vzdělání, kteří prokazovali svou věrnost a bylo v nich mnohé a krásné obdarování.

Máme různá obdarování. A právě to je model církve, ke kterému bychom se měli vracet: církev jako tělo, jehož hlavou je Kristus. Církev jako živý organismus, ne jako skanzen z dob minulých. Každý je jiný, a to není na škodu, to je k prospěchu. Každý má zde šanci stát se doopravdy sám sebou. Každý má svoji hodnotu, svůj nezastupitelný úkol.

A o to jde. Abychom si sloužili navzájem – těmi svými obdarováními. Není jenom jedno obdarování, jsou různá: kázání, vyučování, potěšování… Někdo má dar přesně formulovat. Někdo umí promluvit tak, že osloví. Někdo zas umí říci slovo tak, že vás potěší, někdo beze slov pomáhá potřebným… Není dobré, když se to všechno očekává od jedné osoby. Všechna ta obdarování působí Kristus, proto si jich važme, umějme je ocenit, radujme se z nich a děkujeme za ně (nejen o svátku Díkčinění).

Za to, že mnoho věnovals mi, chválit tě mohu vroucněji; že vzal sis, co by tížilo mne, za to ti, Pane, děkuji. Amen.

Anna Lavická