Slovo pro tento den: Neděle 19. ledna

Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých, plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl. [Ž 104, 25–26]

Žalmistova radost při pomyšlení na to hemžení živých tvorů se týká nejenom těch maličkých stvoření, která spíš bývají člověku milá, ale i těch velikých. Výslovně je uveden i livjátan, příslovečná mořská obluda. V Starém zákoně je tento livjátan zmiňován hlavně proto, že i když lidem nahání hrůzu, Pán Bůh i tuto nestvůru dokáže zkrotit. Ale tady se o něm a jemu podobných mluví v zcela jiném duchu: Tady i ti velcí netvorové patří mezi ty „hbité živočichy, jimiž se hemží vody“.

Skladatel žalmu si dokonce troufne napsat, že Bůh stvořil livjátana, „aby v moři dováděl“ (podle kralického překladu „stvořil velryba, aby v moři hrál“). Tak jsou i vody, tento nepřátelský živel, podrobovány v službu Bohu a stávají se nejen vhodným životním prostředím pro část tvorstva, ale dokonce musí sloužit jako hřiště, jako veliký bazén pro jejich hry a dovádění.

Ve vyprávění o Jonášovi si Hospodin použije tuto mořskou obludu a učiní z ní pozoruhodný dopravní prostředek, který musí tohoto příliš mudrujícího proroka dopravit tam, kam byl poslán. A dokonce jí využije i k tomu, aby si milý Jonáš v jejích útrobách uvědomil své selhání a nově přijal své poslání.

Veliký Bože, přemýšlím o tvém díle a žasnu nad tvou moudrostí i velkorysostí, s jakou vládneš nad svým stvořením. Kéž se nástroji tvého díla stáváme i my lidé. Amen.

Jan Trusina