Slovo pro tento den: Neděle 18. října

Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Což to nejsou vaše nepravosti, které vás oddělují od vašeho Boha? A vaše hříchy, které způsobily, že skryl tvář před vámi, a neslyší? Vždyť vaše dlaně jsou poskvrněny krví, vaše prsty nepravostí, vaše rty mluví klam, váš jazyk přemílá podlosti. Nikdo nevolá po spravedlnosti, nikdo se nezastává pravdy. Doufají v nicotu a šalebně mluví, plodí trápení a rodí ničemnosti. (Iz 59, 1–4)

Pokoj Boží se projevuje nejprve jako pokoj člověka s Bohem. Kdo žije v pokoji s Bohem, ten pak žije v pokoji i sám se sebou a s bližními. Pokoj člověka s Bohem je ovšem neustále narušován lidským hříchem. Nepravostmi, jak píše Izajáš. Zlými činy a slovy, lží, životní pohodlností a zbabělostí. Tím vším se my sami oddělujeme od Boha. Od pokoje. Od spásy a skutečného životního štěstí.

Hus vyzývá: Máme tedy mít v neskonale větší nenávisti hříchy než jakékoli tělesné tresty, stejně jako máme mít v neskonale větší lásce ctnosti než rozkoš bohatství nebo pocty. A toto pravidlo by mohlo svrchovaně zajistit mír mezi lidmi. (Řeč o míru)

Je to vlastně jednoduché: nehřešme a soustřeďme se na to dobré v nás. Je to opravdu tak jednoduché? „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení,“ zvěstuje Izajáš. To mě naplňuje nadějí. Hospodinova ruka není krátká na spasení! Kristus na sebe vzal všechny moje hříchy. Hospodinova ruka je naopak nepředstavitelně dlouhá. A tak věřím, že jeho ruka dosáhne i na mě navzdory všemu, čím se od Boha odděluji. Věřím, že mě jeho ruka k sobě přitáhne, abych žila v pokoji s Bohem, sama se sebou i s druhými lidmi.

Hospodine, díky, že to hlavní pro náš pokoj a spásu jsi vykonal za nás. Pomoz nám odvrátit svůj zrak od hříchu a hledět ke Kristu. Díky za tvou ruku, kterou nám v Kristu podáváš. Amen.

Hana Ducho