Slovo pro tento den: Neděle 17. srpna

Když se vracely do judské země, vybídla cestou Noemi obě své snachy: „Jděte, vraťte se každá do domu své matky. Nechť vám Hospodin prokáže milosrdenství, jako jste je vy prokazovaly zemřelým i mně. Kéž vám to Hospodin dá, abyste každá našla odpočinutí v domě svého muže.“ [Rt 1, 7b–9a]

Na cestu zpět do Betléma (Domu chleba) se s Noemi vydají obě snachy. Ujdou s ní kus cesty na hranice Moábu. Tam je Noemi vybízí k přehodnocení jejich záměru odejít s ní do ciziny. Křižovatka, která možná i nám připomíná nejedno životní rozhodnutí. Třeba dřívější možnost pokusit se emigrovat, dnes nabídku jít pracovat do zahraničí. Máme zůstat žít s tím, s kým jsme byli doposud, nebo jít jinam? Až po letech se nám ukazuje, jak významné tyhle kroky jsou, jak směrují náš život.

To, že Orpa a Rút skrze Noemi poznaly, co je víra v Hospodina, nezhatil ani pobyt v Moábu. Zásadní bylo Noemino osobní svědectví. Tchyně snachám trochu zvláštně žehná. Přeje jim pravé odpočinutí, ale posílá je zpět k jejich původním rodinám, což rozumově zdůvodňuje. Hebrejské slovo pro odpočinutí označuje však také zaslíbenou zemi (např. Dt 12, 9). Noemi posílá snachy zpět, její slova jsou však v podtextu svědectvím o její vlastní víře. Jak se dívky rozhodnou?

Pane náš, vnější okolnosti nám často znesnadňují správné rozhodnutí. Dej, ať věříme tobě, tvému Slovu. Děkujeme za lidi, kteří nám o tobě svým životem věrohodně svědčili a svědčí. Amen.

Magdaléna Trgalová