Slovo pro tento den: Neděle 17. června

1 S 15, 34–16, 13 ● Ez 477

Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho vysokou postavu, neboť já jsem ho zamítl. Nejde o to, nač se dívá člověk. Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce.“

[1 S 16, 7]

Král je mrtev, ať žije král! Tak se ve středověku provolávalo na nárožích krátce před korunovací nového panovníka. S pomazáním Davidovým za krále izraelského je to však trochu složitější. Samuel Davida pomazává ve chvíli, kdy je Saul ještě naživu a těší se dobrému zdraví. Duchovně vzato je však již mrtev a Samuel nad ním truchlí.

S Davidem je to jiné než se Saulem. David nevyniká ztepilou postavou, nepřevyšuje své vrstevníky o hlavu. Ba co hůř, je mezi svými bratry nejmladší, pasáček ovcí. Nového krále by v něm nikdo nehledal, ani Samuel ne. Samuel by raději volil toho, kdo mu hned padl do oka, Elíaba. Jenomže Bůh, na rozdíl od člověka, vidí do srdce. Vidí to, co je rozhodující. Napodruhé se Samuel už trefí. David je král podle Boží vůle. Král, z jehož rodu jednou vzejde ten, který překoná hřích a smrt nikoli silou svých paží, nýbrž jako tichý Beránek Boží.

Nebeský Otče, dej nám moudrost Ducha svatého, abychom nepodléhali klamným iluzím a nepodloženým předsudkům, obdař nás trpělivostí a duchovním zrakem.

Marek Pompe Lukášek