
Mk 8, 27–38 ● Ez 19
On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: „Jdi mi z cesty, satane!; tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“ Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“
[Mk 8, 33–34]
Učedník Petr je mluvčí Dvanácti. A když se Ježíš ptá, za koho jej pokládají, ujímá se slova. Zná ihned odpověď, ví, kdo je mesiáš. Petr se umí orientovat, zná svou tradici, svůj sbor, svoji „církev“. Petr ví, jak se má mesiáš chovat, jak vypadat, co dělat. Už by se dalo říct, že to snad ví lépe než Ježíš. A možná si to o sobě i myslí.
V tom spočívá tragický omyl Petra a dalších jemu podobných lidí. Myslet si, že jsem moudřejší než Bůh. Na takovou nemoudrou troufalost má Ježíš odpověď: zapřít sám sebe, vzít kříž a následovat jej.
Bůh člověka hned nesráží k zemi za troufalost nebo za poblouznění. Nejdříve jej chce uvést na cestu moudrosti, zachránit ho z jeho blouznění. Pravá moudrost, kterou Bůh člověku nabízí, je být v souladu s jeho vůlí.
Kdo může rozpoznat bludy? Zprosť mě i vin, jež jsou mi skryty.
Kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci, Hospodine, má skálo, vykupiteli můj. Amen (Ž 19, 15)
David Sedláček