Slovo pro tento den: Neděle 16. února

Mám naději v Pánu Ježíši, že vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, když se dovím, co je s vámi. Vždyť nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upřímně o vás staral; všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Ježíše. O Timoteovi však dobře víte, jak se osvědčil, když se mnou jako syn s otcem sloužil evangeliu. Jeho tedy doufám pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. Spoléhám pak na to v Pánu, že i sám brzo přijdu. [Fp 2, 19–24]

Apoštol nám dává nahlédnout do svých plánů. Očekává brzké vyřešení své záležitosti a neztrácí naději, že bude propuštěn a pak navštíví i bratry a sestry ve Filipis. Až bude jeho věci jasno, pošle do Filipis Timotea, o kterém vydává mimořádně kladné svědectví. Nemá nikoho jiného, kdo by se o Filipské staral tak věrně jako on.

Pavlova starost o Filipské i jeho naděje, že se s nimi setká, nás zahanbuje. Často vidíme věci příliš černě, nejednou nám chybí důvěra v našeho Pána, který to zlé, co nás potkává, může obrátit v dobré. Tak to prožíval i biblický Josef, který ani ve vězení nepřestal věřit, že s ním má Bůh dobré plány. Tak to pak pověděl i svým bratřím: „Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid“ (Gn 50, 20).

Pane, odpusť nám hřích, když se nám ztrácí víra, že můžeš to zlé obrátit v dobré. Amen.

Jiří Kabíček