
Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? [Jr 23, 23]
Zvláštní Boží otázka. Ujišťuje o Boží blízkosti, ale ne tak, že by nám byl Bůh k dispozici, když budeme mít zrovna duchovní potřebu, když na něj budeme mít náladu či ho budeme k něčemu potřebovat. Bůh Hospodin a otec Pána Ježíše Krista je naprosto svrchovaný – promlouvá, když on chce. A promlouvá vždy nově. Tam, kde jsme ho předtím nacházeli, tam může být nově ticho a prázdno. Bůh někdy mlčí. Často ho kvůli své roztěkanosti člověk neslyší. To býváme ochotni si přiznat. Těžší je připustit si, že jsou chvíle, kdy mlčí sám Bůh. Člověk se může soustředit jak chce, být připraven – a nic. V té chvíli může přijít rozčarování. Ale mohou k nám dolehnout i opravdové otázky víry. Najednou nemáme v mysli jen jakéhosi „malého blízkého“ Boha, nýbrž jsme konfrontováni s Boží velikostí a svrchovaností.
Doba Božího mlčení. Člověk si buď začne stýskat, jak je to špatné, a pak mu tato doba k ničemu dobrému opravdu není. Nebo může Božímu mlčení naslouchat, s vírou, že Bůh chce, aby nám něco došlo. Abychom udělali zkušenost nouze, která nám bude ku prospěchu. V jakési prázdnotě či nouzi nám může vyvstat důležitost podstatných věcí. Snad nám něco důležitého o našem místě v tomto světě může dojít právě v zakoušení samoty.
S pokorou předstupujeme dnes před tvoji svrchovanost a prosíme, vyučuj nás blahodárnosti ticha, uč nás soustředění mysli. Amen.
Tomáš Vítek