Slovo pro tento den: Neděle 15. listopadu
Ubíral jsem se tedy v noci vzhůru úvalem a pozorně jsem si všímal hradeb. Pak jsem se obrátil, vjel jsem Údolní branou a vrátil se zpět. Představenstvo nevědělo o tom, kde jsem chodil a co dělám; dosud jsem totiž nic neoznámil Judejcům, ani kněžím ani šlechtě ani představenstvu ani ostatním, kteří pracovali na tom díle. Teď jsem jim řekl: „Sami vidíte, jak zle jsme postiženi. Jeruzalém je v troskách, jeho brány jsou zničeny ohněm. Pojďte a stavějme jeruzalémské hradby. A nebudeme nadále v potupě.“ Sdělil jsem jim, jak dobrotivá ruka mého Boha byla nade mnou, také i slova, jež mi řekl král. Odpověděli: „Nuže, dejme se do stavby!“ I vzchopili se k dobrému dílu. Když o tom uslyšel Sanbalat Chorónský, Tóbijáš, ten amónský otrok, a Gešem Arabský, vysmívali se nám. S pohrdáním nám říkali: „Do čeho se to pouštíte? Chcete se bouřit proti králi?“ Nato jsem jim odpověděl a řekl: „Sám Bůh nebes způsobí, že se nám to podaří. My jsme jeho služebníci. Dali jsme se do stavby. Vy však nemáte žádný podíl ani právo ani památku v Jeruzalémě.“ (Neh 2, 15–20)
Protože tedy Kristus je skálou a základem oné církve, na němž je podle předurčení založena, nemohou ji nakonec přemoci pekelné brány, tj. násilí nebo urážky pronásledujících tyranů nebo úkladných duchů. Neboť Kristus, král nebes a ženich této církve, je mocnější než kníže tohoto světa. Proto, aby ukázal svou moc, předzvědění i předurčení, jímž mocně svou církev buduje, ochraňuje, předvídá a předurčuje, aby dal své církvi naději k vytrvalosti, připojil: „A brány pekelné ji nepřemohou“. K tomu říká Lyra: „Z toho vyplývá, že církev nespočívá na lidech, kteří mají moc nebo církevní či světské důstojenství, poněvadž mnohá knížata, velekněží i jiní lidé nižších hodností odpadli od víry.“ Tak on. A tento výrok do určité míry osvětluje osoba Jidáše Iškariotského, apoštola i biskupa, který byl také při tom, když Kristus řekl: „Na té skále zbuduji svou církev a brány pekelné ji nepřemohou.“ On zajisté nebyl zbudován na Kristu skále podle předurčení. Proto ho nakonec brány pekelné přemohly. (O církvi)
Dal jsi nám neděli, Pane, abychom přerušili nejen tok pracovního rytmu, ale abychom vstoupili do společenství s tebou, do něhož náš zveš. Děkujeme za sílu a svobodu organizovat si život nejen podle svých plánů, ale i podle plánů jiných, osvědčených a prospěšných. Zbav nás propočtů, co ztrácíme a co získáváme, kdykoliv se rozhodujeme o využití času. Dej nám poznat, že není nic prospěšnějšího než chvíle setkání s tvou předivnou mocí, vítěznou a pokojnou. Prostup svou mocí naše srdce a vyzbroj nás do dalšího života trpělivostí, vděčností a soudností. Amen.
Joel Ruml