Slovo pro tento den: Neděle 14. září

Satan ho pokoušel. [Mk 1, 13b]

Varování před ďáblovými nástrahami neslyšíme poprvé. Také jsme asi už všichni zkusili vzít je vážně a říci ďáblu: Ne! Kolikrát jsme si umínili, že se vydáme přímou cestou za Ježíšem, podle jeho dobré vůle a rady. Třeba že své děti v neděli přivedeme a každý den se s nimi pomodlíme. Nebo jsme si dali jiná předsevzetí. A kolikrát jsme na té cestě podlehli.

Zase jsme byli jako předtím – pohodlní, sobečtí, lhostejní či ustrašení – však každý víme… Nakonec nám dojdou síly, už nemáme odvahu zkusit to ještě jednou, postavit se pokušení a zápasit s ním. Není to k ničemu, sami sebe nezměníme a svět kolem sebe už vůbec ne. Jsme unavení a vzdáváme se. Proč? Protože se o to pokoušíme sami – jen z vlastních sil a vlastního odhodlání.

S příchodem Ježíše se vše mění. Dokud stojíš jako člověk – nebo i celé společenství – sám, bez jeho pomoci, jiné to nebude. Ale my tu nejsme sami. Do našeho světa, až na tu poušť, do pustin našeho života, našich srdcí a myslí, kde jsme bez Boha dosud jen prohrávali, až tam vstoupil náš Pán. Tak nás má rád, nedal se zlákat pokušením na lepší, úspěšnější cestu. On ďábla porazil. od té chvíle máme i my naději, že obstojíme, když se budeme držet svého Pána, s jeho pomocí vydržíme i na té poušti.

Pane, tys přišel, abys kazil skutky ďáblovy, chválíme tě za to! Amen

Jana Potočková