Slovo pro tento den: Neděle 14. února

Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: „Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám […].“ [L 4, 5–6]

Jedno z největších ďáblových es v rukávě jsou podobné věty, které známe ze svých vlastních rozhodování asi každý: „ ty jsi výjimečný, tobě dám všechna království světa, tobě dám moc…“ Ďábel nám rád našeptává, že jsme něco více, než ostatní.

Vstupujeme s tímto textem do postní doby. Ale půst nemusí být pouze o úpravě jídelníčku, pouze o omezení svého vlastního pohodlí. Půst může být i o tom, že se budeme dívat kolem sebe, že budeme po vzoru Kristově vyhledávat svého bližního a tím umenšovat sebe a své ego, které nám pokušitel tak rád masíruje. Půst může být i o tom, že omezíme sami sebe, a dáme tím tak prostor někomu druhému – někomu, kdo zrovna bude naši pozornost a naši pomoc potřebovat.

Kristus se totiž také nepostil kvůli sobě. Ani netrpěl kvůli sobě. Ani nezemřel na kříži kvůli sobě. Veškeré své omezení (které šlo až ke smrti) podstupoval ve jménu Hospodinově kvůli lidem. Kvůli mně a tobě, kvůli člověku obecně…

Nenechme si tedy v postní době nic našeptávat. Dejme si půst od svého ega a po vzoru Krista dejme prostor svému bližnímu.

Hospodine, nejsem nejlepší, nejde jen o mě, nejsem středem světa. To ty jsi střed mého života. Připomínej mi to, až budu hledět na bližního. Amen.

Jakub Hála