Slovo pro tento den: Neděle 14. prosince - 3. adventní

Vždyť se všichni musíme ukázat před soudným stolcem Kristovým, aby každý dostal odplatu za to, co činil ve svém životě, ať dobré či zlé. [2 K 5, 10]

Tváří v tvář různým životním těžkostem apoštol vyznává: „Jsme stále plni důvěry, neboť víme, že pokud jsme doma v tomto těle, nejsme doma u Pána. […] V této důvěře chceme raději odejít z těla a být už doma u Pána.“ Pavel však rozhodně nepovažoval tělesný život za něco špatného, jako se s tím setkáváme u některých filosofů té doby. Pro něho, odchovaného Starým zákonem, byl lidský život převzácným darem. Starozákonní svědkové probouzeli radost ze života, i když může být zdrojem trápení a někdy se stane těžkým břemenem.

Apoštol však byl mužem důvěry. Ano, jsme v těle. A přece už teď do našich životů vstupuje síla, která v nich probouzí něco naprosto nového. Je to Duch svatý, který je závdavkem slavné budoucnosti, na které budeme mít podíl. On nám vydává svědectví, že jsme Božími dětmi (Ř 8, 14). Toto osvobodivé slovo zbavuje strachu a nejistoty.

Někteří křesťané v Korintu byli přesvědčeni, nesou-li pečeť Božího Ducha, že v posledu už nezáleží na tom, jak žijí. K tomu však apoštol poví rozhodné Ne! I my, kteří jsme přijali Ducha svatého, se budeme muset ukázat před soudným stolcem Kristovým. Mezi dobrem a zlem zůstává nekonečný rozdíl. Dobro je dobro a zlo je zlo. Ať je koná křesťan, nebo nekřesťan. – Konečný rozsudek však vynese Kristus sám. A to je zdrojem naděje pro každého z nás.

Dej, Pane, ať toužíme jen po dobru a hledáme je. Amen.

Pavel Smetana