Slovo pro tento den: Neděle 14. června

Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. (Sk 2, 46)

Prožívat radost z Božích darů je pěkné, ale prožívat tuto radost sám, to není ono. Mnohem lepší je se o radost z toho, že nám Pán Bůh požehnal, podělit. Takovou příležitost máme v neděli v kostele, kde svoji radost vyznáváme společnou písní. Taková společná píseň k Pánu Bohu může radost zvěsti přenést i na ostatní. Rádi se o zprávy o Boží dobrotě podělíme s ostatními. Stejně jako v rodině, která se o vše dělí. Aby rodina mohla sdílet své hodnoty, musí být pohromadě. Pokud se společenství pravidelně neschází, nemůže se navzájem sdílet, začíná odcizování, vazby křehnou a tím se stává křehčím a ohroženějším i jednotlivec. Dříve držela společnost více pospolu, jednotlivec měl malou šanci na zajištění potravy, zabezpečení obydlí, sám měl malou šanci na přežití. Dnes již není nutné žít ve společenství pro zachování holého života, ale pro duchovní život je společenství podstatné. Pokud by si měl člověk obstarávat duchovní potravu sám, brzy mu dojde nebo bude jíst stále to samé, až se mu to přejí, a život jeho víry začne upadat. Kde jinde než v křesťanské rodině uslyší živé slovo Boží? Pro zachování života s Bohem je třeba, aby člověk byl pilen služby Boží, jednak se modle, jednak, umí-li psáti, píše, jednak o něm zpívaje, jednak obcuje vesele s jinými rozumnými, již Boha milují. (Dcerka)

Pane, děkuji ti za církev, za kostely a modlitebny, kde se pravidelně scházíme, za naše společenství a všechny bratry a sestry v Kristu. Amen.

Eva Benešová