Slovo pro tento den: Neděle 13. března

Tu vzala Marie libru drahého oleje z pravého nardu, pomazala Ježíšovi nohy a otřela je svými vlasy. Dům se naplnil vůní té masti. [J 12, 3]

Je to Marie, která na rozdíl od učedníků tuší, co se bude v nejbližších hodinách a dnech dít. Je to Marie, která pochopila, jakou cestu má Ježíš před sebou. Proto pomazala jeho nohy.

Ve starém Izraeli se pomazávali králové. Asi nám nejznámější příběh je ten o mladičkém Davidovi. Prorok Samuel pomazal vyvoleného. Pomazal jeho hlavu. Marie však v Betánii nepomaže Ježíšovu hlavu, ale jeho nohy. Je to symbolický příběh. A Janovi evangelistovi jde o to, aby se čtenáři ta symbolika vtiskla do mysli. Budou to Ježíšovy nohy, které v příštích hodinách a dnech ponesou tíhu nejen kříže, ale i tíhu vin, zla a lidského hříchu. Izraelští králové byli pomazáni na hlavě, aby mohli obrazně řečeno přijmout královský diadém, slávu královského úřadu. Ježíšovi jsou pomazány nohy, aby nesly slávu kříže.

Marie ví, že tímto aktem nedává Ježíšovi mandát, aby tak činil, nedává mu ani sílu, aby tíhu kříže unesl. Marie ví, že mu nemůže dát nic, co by Ježíše k jeho křížové cestě zplnomocnilo. Dává mu však sebe samu, vyjadřuje mu solidaritu, vyznává tím, že Ježíšovy nohy budou nést i její viny. Marie se vydává Kristu. Vyznává, kdo je jediným králem a Pánem.

Pane Ježíši, tobě se chceme vydat, jako to udělala Marie. Amen.

David Sedláček