Slovo pro tento den: Neděle 12. října

Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš pokoj, on dvojí spojil vjedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár. [Ef 2, 13–14a]

Takhle rozděleně jste museli žít, dokud jste žili bez Krista, píše apoštol „všem věrným křesťanům“ v Listu efezským. „Ale v Kristu Ježíši jste se vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev. V něm je náš mír (nemusíme si zoufat a strachovat se), on dvojí spojil v jedno, když zbořil zeď, která rozděluje a působí svár.“ Tím vlastně říká: Už se to stalo, už je to skutečností, jen je potřeba, abyste to vzali vážně a zahrnuli do svého života. Je tu něco, před čím se ty vaše zdi a ploty hroutí a klece rozpadají, před čím neobstojí ani smrt, to nejhorší rozdělení života. Je tu Boží láska, která bourá ty zídky a ploty nedůvěry a sobectví a stříhá otvory do těch našich klecí, jimiž sami sebe chceme oddělit a tím jakoby zabezpečit před druhými… Boží láska probourala i tu nejhroznější zeď, když byl ve velikonočním jitru odvalen kámen od hrobu.

Pane Ježíši Kriste, dej ať si mezi sebou a v sobě nestavíme hradby svým sobectvím, neochotou druhého pochopit, když ty je v nás a mezi námi bouráš svou láskou. Amen.

Anna Lavická