Slovo pro tento den: Neděle 12. ledna

Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. [Ž 104, 14–15]

Tento žalm je jednou velkou oslavou stvořitelského díla Božího. V jednotlivých verších snaží se autor zachytit dokonalost stvoření, s jakým přehledem Bůh vše stvořil, kolik je za tím moudrosti, jak je to krásné, jaká harmonie, a ovšem, jak je vše účelně zařízeno a jak to slouží k životu všemu stvoření.

Nepřehlédněme, že skladatel mluví o Božím jednání v přítomném čase. Právě na to je zde položen důraz, že Hospodin v tomto stvořitelském díle pokračuje. Žalmista nechápe stvoření jako jednorázový děj. Není tomu tak, že by Pán Bůh jenom na začátku všecko spustil, nastartoval, a pak že už to jede samo. Nebeský otec ve svém stvořitelském díle den za dnem pokračuje i teď. Jaká výsada, smíme-li na tuto jeho přítomnou aktivitu navazovat svou prací! Hleďme jen, abychom Pánu Bohu nepřekáželi a jeho dílo nekazili.

Děkuji ti, Pane, že se mohu zapojit do tvého díla. Dej mi konat dobrou práci. Prosím, žehnej všem, kdo pracují na polích, v zahradách i na vinicích. Amen.

Jan Trusina