
On jim odpoví: „Amen, pravím vám, cokoliv jste neučinili jednomu z těchto nepatrných, ani mně jste neučinili.“ (Mt 25, 45)
Sotva je něco blaženějšího než pocit, že můžeme něco znamenat pro druhé lidi. Nezáleží přitom na množství, ale na intenzitě. Koneckonců jsou přece právě lidské vztahy v životě to nejdůležitější; na tom nemůže nic změnit ani moderní člověk hodnocený podle výkonu, ale ani nadlidé nebo šílenci, kteří nemají žádného ponětí o lidských vztazích. Sám Bůh si dává od nás v lidské sféře sloužit. Všechno ostatní je velice blízké pýše. Jistěže příliš záměrná péče o lidské vztahy a vzájemnou závislost může vést k jakémusi kultu člověka, který neodpovídá skutečnosti… Já tu mám ale na mysli prostý fakt, že v životě jsou pro nás lidé důležitější než cokoli jiného. Jistě to neznamená žádné podceňování světa věcí a účelových činností. Ale jakou cenu má pro mne nejkrásnější kniha, obraz, dům nebo jmění ve srovnání smou ženou, mými rodiči, mým přítelem. Tak může ovšem mluvit jenom ten, kdo v životě opravdu nalezl lidi. Pro mnohé současníky je člověk také jen součástí světa věcí. Příčina je v tom, že jim prostě chybí osobní zkušenost. Musíme být velice rádi, že se nám v životě této zkušenosti tak bohatě dostalo. (Dietrich Bonhoeffer, Na cestě k svobodě)
Modlitba Dietricha Bonhoeffera: Pane Ježíši Kriste, byl jsi chudý a ubohý, vězněn a opuštěn jako já. Znáš každou lidskou nouzi a zůstáváš u mne, i když nikdo jiný není nablízku, ty o mně víš a sám mě vyhledáváš, chceš, abych tě poznal a obrátil se k tobě. Pane, slyším tvůj hlas a jdu za tebou, pomoz mi!
Ondřej Ruml