
Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. [Ex 20, 7a]
Pohani prý nikdy neužívají jmen svých bohů ke klení. To v naší společnosti, utvářené kdysi křesťanstvím, si lidé při každém prudším hnutí mysli ulevují nějakým tím „hergot“, „těbůh“ nebo „šmarja“. Omlouvá je snad jen to, že si už neuvědomují, z čeho tato citoslovce vznikla. Ježíš mluvil o Bohu jako o Otci a tak také učil posluchače oslovovat Boha při modlitbě. Ale i Otčenáš může být zneužit. Jako děti jsme jezdili ke svým zbožným prarodičům, kteří se každý večer modlili na kolenou růženec. Kolikrát jen vyslovili „posvěť se jméno tvé“! A právě před tím varoval Ježíš: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov“ (Mt 6, 7). Nejzávažnějším zneužíváním Božího jména však je ohánět se jím při každé příležitosti, ale žít jinak, než by tomu odpovídalo. Ne každý, kdo mi říká „Pane, Pane“, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli otce mého v nebesích (Mt 7, 24).
Jsme ti, Pane, vděčni, že ve tvém jménu došlo a dochází k mnoha dobrým počinům. Dej, ať jich je co nejvíce! Amen.
Daniel Henych