Slovo pro tento den: Neděle 10. srpna

„Vždyť jsme byli prodáni, já i můj lid, aby nás vyhladili, povraždili a zahubili.“ […] „Tím protivníkem a nepřítelem je ten zloduch Haman.“ [Est 7, 4a. 6a]

A je tu Esteřina prosba, ta třetí, opravdová, která je zároveň jejím veřejným vyznáním. Svůj život, svou existenci spojuje s existencí svého lidu. „Já a oni, ti obvinění židé, patříme k sobě!“ Přes králův pohádkový příslib poloviny království přece Ester riskuje mnoho. Vždyť obviňuje jeho, samotného krále perské říše, že ve své zemi – která si přece zakládala na mírové a svobodomyslné politice alespoň podle pověsti – ohavně obchoduje s celým národem, když jej pro zisk královské pokladny nechá vyhubit. A právě tohle Ester řekne naplno. Zesílí to třikrát: „vyhladit, povraždit, zahubit“, aby se královský výnos nemohl rozmělnit nic neříkajícími frázemi o opatřeních a posledních řešeních. Král je tváří v tvář takové pravdě o svém kralování zjevně zděšen. Již je mu jasné, že se nechal zatáhnout do špinavé hry, že svou pozornost nechal spát a slepě naletěl. „Komu?! Kdo se opovážil?“ – A tu přichází rychlý spád a pád toho, který se chtěl vyvýšit nad všechny. Nepočítal s Nejvyšším.

Nastražili síť mým krokům, člověk mě chtěl zlomit; vykopali na mě jámu, spadli do ní sami. Mé srdce je připraveno, Bože, budu zpívat, prozpěvovat žalmy (Ž 57, 7 –8). Amen.

Kateřina Roskovcová