Slovo pro tento den: Neděle 10. ledna

„[…] on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ [L 3,16]

Janův křest byl vyznáním hříchů. Vytažením kostlivce ze skříně. Vyznání viny přináší dočasnou úlevu. Už nelžeme sami sobě. Ovšem vytažený kostlivec před námi sedí na židli dál. Kdo říká, že Bůh odpustí vinu jen proto, že ji člověk vyznal? Janův křest i každé vyznání vin (i slabostí a traumat) je samo o sobě jen jakési placebo: Člověk se vypovídal a je mu pro tu chvíli lépe.

Janův křest potřebuje pečeť Ducha. Potvrzení, že křtem se objektivně něco stalo. Pečeť, „razítko“ Ducha dává Janovu křtu až Ježíšova smrt na kříži za hřích nás všech.

Jan nejdříve mluví o ohni a duchu (v orientálních jazycích větru), pak o čištění obilí na mlatu (větrem-duchem) a pálení plev ohněm. Jan ohlašuje, že Kristus přinese konečné rozdělení mezi lidmi. Podle skutků nejde lidi rozdělit na dobré a zlé, u každého se najdou dobré i zlé skutky. I malé zlo nebo malé dobro dovedou přehodit výhybku životů druhých lidí. Podle toho nejde lidi rozlišit. Jen víra/nevíra v Kristovu smrt a zmrtvýchvstání rozděluje konečně, kdo je dobrý a kdo zlý. Kdo je zrno a kdo pleva.

Nebeský Otče, upomeň se na náš křest a na jeho předrahou cenu, na kříž svého Syna. Hleď, zda jsme nešli na cestu tísně, a veď nás po cestě věčnosti. Amen.

Tomáš Pavelka