Slovo pro tento den: Neděle 10. června

2 K 4, 13–5, 1 ● Ez 472

To všechno je kvůli vám, aby se milost ve mnohých hojně rozmáhala a tak přibývalo i díků k slávě Boží. A proto neklesáme na mysli: i když navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

[2 K 4, 15–16]

Jako se v přírodě střídají světlo a tma, tak je tomu i v životě křesťana. Světlé a šťastné chvíle se střídají s temnými a těžkými obdobími. Také Pavel měl tuto zkušenost. Radost z šíření evangelia vystřídal zápas s odporem vůči jeho kázání i boj s vlastní únavou. Zdá se, že apoštol balancuje takřka na hranici zhroucení.

Vyčerpaný Pavel je však také schopen popsat, co jej v těch těžkých chvílích drží nad vodou. Moc vzkříšeného Krista jej opakovaně pozvedá, vyvádí z úzkosti, staví na nohy. I když vnějšně to s ním vypadá bídně, vnitřně je pevný. Boží moc v něm rozdmýchává novou jiskru víry a ochoty dál sloužit evangeliu.

Mnozí z nás to jistě někdy zakusili. Člověk dojde až na dno svých sil. To, co budoval, se zdá být v troskách. Zakouší neporozumění, zneuznání a neúspěch. Bolest těla jej sráží na kolena. A navzdory tomu se okovy úzkosti rozvírají. Duch víry rozptyluje bezradnost a zoufalství. Slovo evangelia odkrývá nové perspektivy.

Bože, ty víš, jak jsme slabí, křehcí a zranitelní. Prosíme, obnovuj našeho ducha, když nám úděl křesťana připadá příliš těžký. Ať svou stálostí ve víře odkazujeme k moci tvého vzkříšeného Syna. Amen

Tabita Landová