Slovo pro tento den: Jiří Otter

Pátek 26. března

Nálety hloubkařů se pak teprve stupňovaly. Při jednom náletu jsem zahlédl, jak kulomet pokosil celou řadu vojáků na projíždějícím nákladním autě, a než stačili zbylí vojáci vyskákat dolů, smetla je dávka z druhé strany. Tady jsme již hleděli smrti do očí. Přitom jsme si uvědomovali, že jsme bez jakékoli lidské ochrany a pomoci, odkázáni jen na milostivou ochranu Boží. Vzpomněl jsem si na slova 126. žalmu, která jsem předčítal z Lutherova překladu pro náš kroužek při ranní pobožnosti předchozí neděle – ještě ve věznici v Kaisheimu: Až Pán vysvobodí sionské vězně, budeme jako ve snu... Zatím však kolem nás začaly vybuchovat i granáty. A opakované dávky z hloubkařských kulometů znovu děrovaly míjející vojenská nákladní auta, často už jen plná raněných a mrtvých. V oněch chvílích mně přišla na mysl známá slova z 91. žalmu: Padne jich po boku tvém tisíc, ... ale k tobě se to nepřiblíží. Ale bylo mi přitom divně. Proč snad právě já?

Jiří Otter: Za mřížemi a dráty také trochu jinak, Kalich, 2008, str. 80